Kasaři

zdroj: Jiří Straus

Dva až tři různé hasáky na trhání plechu, ruční vrtačka s několika vrtáky na kov, tři páčidla, která se dají nastavovat na hasáky, čímž se prodlouží jejich páka a tím i účinnost, olej či vazelína k usnadnění vrtání, kleště, pilka na železo, pilník a svítilna. To vše patří k nezbytnému "nádobíčko" klasického kasaře.

V říjnu roku 2001 se policistům podařil opravdu parádní kousek - zatkli skupinu zlodějů, kteří se specializovali na trezory, z nichž postupně ukradli přibližně 10 milionů korun. Ta částka ale zdaleka není úplná, protože kriminalisté objevují další a další případy této zlodějské skupiny. Šlo v podstatě o velice "pracovité" hochy, kteří se vydávali vykrádat trezory téměř po celé republice. Kriminalisté jim zatím prokázali přes padesát vloupání. O tom, že lupiči nebyli žádní troškaři, svědčí i fakt, že za jednu noc dokázali vyloupit i několik trezorů. Svá místa měli vždy předem vytipovaná, specializovali se na kanceláře a sklady firem, nikdy nešli do bytů.

PADLA KOSA NA KÁMEN

Pachatelé trezory "dělali" klasickým způsobem - u starých typů vystříhali otvory kolem zámků, vyndali stavítka a kasu otevřeli. Někdy si pomáhali i autogenem. Novější typy trezorů, které si netroufali otevírat na místě, brali s sebou a otevírali je jinde. Když si v únoru roku 2001 z jednoho trezoru odnesli čtyři miliony korun, na několik měsíců se odmlčeli.Naposledy se vloupali do objektu v Moravských Budějovicích 26. října minulého roku. To už jim ale kriminalisté byli na stopě, protože lupiči udělali několik chyb. O tři dny později byli všichni zatčeni. V závěrečné fázi už na případu pracovalo asi šedesát kriminalistů.

ZLATÁ ÉRA

Trezory byly častým předmětem zájmu kasařů především v minulosti. Počet vykradených pokladen začal značně stoupat od roku 1918. Na jejich vylupování se tehdy kromě kovodělníků začali specializovat i neodborníci a zločinci jiných kategorií. Zpočátku se lupiči pokladen soustředili především ve větších městech, později loupili, kde se dalo, a podnikali i výjezdy na venkov. Počet vyloupených pokladen stoupal v Československu geometrickou řadou - v roce 1922 jich bylo sto, v roce 1927 čtyři sta osmdesát a vrcholilo to v roce 1933 sedmi sty šedesáti případy.

CO TO OBNÁŠELO

Vyloupení kasy bylo pro začátečníka poměrně tvrdým oříškem, pro profesionála rutinní prací. Na počátku jedno- až tříhodinové práce bylo nejdůležitější nalezení pověstného "Archimédova bodu", o který bylo možno opřít hasák sloužící k trhání plechu. Potom byl navrtán jeden nebo dva otvory, do nichž byl vražen hasák, který během několika minut rozpáral stěnu pokladny jako konzervu, a totéž se opakovalo po odstranění popelové výplně i u vnitřní stěny pokladny. Konečný otvor nebyl větší než sevřená pěst. Trezory byly a jsou chráněny velmi odolným ocelovým pláštěm a zvláštními ocelovými dveřmi. Lupiči se do trezoru dostali buď překonáním zámku, nebo právě narušením ocelového pláště. Pro lupiče trezorů to byla celá věda, měli několik praxí ověřených postupů. Záleželo na tom, ve kterém místě provrtali plášť trezoru, kolik otvorů navrtali; poté postupovali v dalším řezání nahoru, dolů, stranou, šikmo atd. Podle způsobu provedení se dalo usuzovat i na odbornou úroveň pachatele, například více vyvrtaných otvorů v řadě vedle sebe svědčilo o velmi zdlouhavém a namáhavém postupu - vyskytoval se velmi zřídka, zpravidla u pachatelů začátečníků.

OBEZŘETNÍ LUPIČI

Ještě v prvních poválečných letech byla jediným vědeckým prostředkem k usvědčení lupičů pokladen daktyloskopie. Snaha zabránit usvědčení prostřednictvím otisků prstů vedla lupiče k důslednému používání rukavic. Někteří z kasařů také například posypávali místo činu pepřem či pálivou paprikou, aby zabránili svému vypátrání policejní, psem.

STOPY NÁSTROJŮ

Na místě činu začali kriminalisté místo otiskům prstů věnovat zvýšená pozornost způsobu vyloupení pokladny, stopám nástrojů na jejím pancíři, ale i úlomkům nástrojů. Kasaři používali kromě běžně dostupných nástrojů (trubkové kleště, posuvné klíče, nůžky na plech, pily na kov, pilníky, struháky, vrtáky, šroubováky, sekáče) i nástroje zhotovované vlastnoručně nebo na zakázku, přizpůsobené potřebám nekalého řemesla a osobním zvyklostem (paklíče, hasáky, násadce, páčidla). Zapomenuté lupičské nástroje byly nalézány na místech činu, odhozené při pronásledování, či byly zabavovány při osobních a domovních prohlídkách.

MECHANOSKOPIE

Postupně se začalo při pátrání po pachateli využívat stop nástrojů použitých ke spáchání trestného činu. Nástroje použité pro "otevření" trezoru vytvářejí mechanoskopické stopy na místech, kde se při páčení tvrdší kov páky, páčidla nebo šroubováku opřel o rám z měkčího kovu. Vznikne tak otisk činné plochy nástroje, který je možno použít pro následnou identifikaci. V případě, že se nalezne podezřelý nástroj, provede expert jeho otisk a porovná ho s původním nástrojem. V tomto směru proslavil československou kriminalistiku vrchní strážmistr Ladislav Havlíček, který byl zakladatelem nové kriminalistické disciplíny - mechanoskopie.

DNEŠNÍ SEJFY

Dnes to mají kasaři mnohem těžší, proto je také tento druh kriminality vzácnější. Trezory jsou velmi bezpečné a značně odolné proti mechanickému násilí. Jejich konstrukce je výsledkem spolupráce konstruktérů a kriminalistů. Současné zabezpečení trezorů je v zásadě mechanické a elektronické, sejfy se dělí podle svého určení na různé druhy a podle bezpečnosti do kategorií. Dále se dělí na nábytkové a do zdi. Většinou jsou vybaveny zámkem na trezorový klíč (uzamykání na klíč), nebo mechanickým, případně elektronickým kódem (uzamykání na elektrický kódový zámek), který je výhodný tím, že majitel nenosí klíč v kapse, ale jen kód v hlavě. Šestimístný kód poskytuje milion kombinací, po čtvrtém zadání nesprávného kódu se trezor na půl hodiny zablokuje. Kód se zadává pouze jednou, dále se trezor zamyká jedním tlačítkem nebo automaticky po zavření dveří, bez vnějšího zdroje energie - napájení alkalickými články (životnost dva až tři roky).

ZVÝŠENÁ BEZPEČNOST

Trezory jsou určeny k úschově peněžních hotovostí, léků, důležitých dokumentů, osobních zbraní a dalších předmětů, které mají být spolehlivě zabezpečeny. Korpus a dveře trezorů jsou moderní, zpravidla několikaplášťové konstrukce s ohnivzdornou izolací, někdy bývá korpus trezoru vyplněn speciální železobetonovou směsí. Trezory jsou zabezpečeny mechanickými trezorovými zámky, mechanickými kombinačními zámky, případně elektronickými zámky. Pro zvýšení bezpečnosti se používají i kombinace více zámků. Moderní trezory je možné připojit k počítači nebo na tichý alarm.

SPECIALISTÉ

Lupiči pokladen byli velcí specialisté. Někteří se zaměřovali jen na překonání zámku, jiní zase na určitou stěnu trezoru. Zámkoví lupiči byli považování za nejobratnější, museli mít odborné vědomosti, pokladnu poškodili poměrně málo a jejich lup byl největší, poněvadž se dostali ke všem oddělením trezoru. Mezi pachateli, kteří navrtali a roztrhli stěny trezoru, nebyl v podstatě rozdíl. Volba stěny trezoru nezávisela ani tak na specializaci pachatele jako na postavení pokladny.

Čtěte také:

Zlatá éra, kasař Josef Koudela, Nezmar